135 let od narození Františka Langera

Od narození Františka Langera (3. března 1888 – 2. srpna 1965), spisovatele, dramatika, rodáka z Královských Vinohrad a blízkého přítele Lenky Reinerové dnes uplyne 135 let. František Langer přispíval již v mládí do mnoha periodik, mj. do Národních listů, a v pozdějších letech také do Přítomnosti a Literárních novin. V době studia na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy se seznámil s Jaroslavem Haškem a v roce 1911 dokonce vstoupil do Haškovy satirické politické Strany mírného pokroku v mezích zákona. Po vypuknutí první světové války byl odveden na haličskou frontu a následně vstoupil do československých legií, kde působil jako lékař. Vojenským lékařem zůstal i v meziválečném období, kdy mimo to pravidelně přispíval do Lidových novin a vykonával funkci dramaturga činohry v Divadle na Vinohradech. V roce 1939 emigroval do Francie, kde byl jmenován velitelem zdravotnictva československé armády v zahraničí. Po porážce Francie Německem v červnu 1940 se František Langer podílel na evakuaci československých vojáků do Anglie, kde pokračoval ve výkonu své vojenské funkce a nadto se stal předsedou československého PEN Clubu. Jeho bratr Josef zemřel v koncentračním táboře a bratru Jiřímu se po mnoha peripetiích podařilo uprchnout do tehdejší Palestiny pod Britskou mandátní správou, kde roku 1943 v Tel Avivu umírá.

Stěžejní část Langerova literárního díla tvoří divadelní hry. Příběhy jeho dramat se věnují otázkám etiky, zločinu a trestu (např. Periférie, 1925). Oblíbené byly rovněž jeho veselohry, například Velbloud uchem jehly (1923), Grandhotel Nevada (1927) či Obrácení Ferdyše Pištory (1929), které uvádělo Národní divadlo, Vinohradské divadlo i zahraniční scény. Psal ale také prózu a knihy pro mládež, mj. Pražské legendy (1956).

Za vojenskou službu byl František Langer vyznamenán Československým válečným křížem. Roku 1947 byl jmenován národním umělcem, v letech 1949-1965 byl druhým předsedou Společnosti bratří Čapků. In memoriam mu byl udělen Řád T. G. Masaryka (1995).